Knihy, filmy a jiné - recenze, tipy:Kreativita především

meček Richarda Linklatera Před půlnocí (Before Midnight), který měl v našich kinech premiéru 11. července. Jedná se o volné pokračování předchozích dvou filmů ( Před úsvitem a Před soumrakem ). Hlavní postavy Jesse (Ethan Hawke) a Celine (Julie Delpy) prožívají vlastně partnerský vztah na pokračování. Od prvotního krátkého vzplanutí , přes opětovný milostný prožitek po náhodném setkání, až ke zralému manželskému soužití.
"časosběrný dokument", protože s oběma hrdiny se setkáváme opět po devíti letech. Byl jsem zvědavý, kam se příběh tentokrát posune. Trochu jsem to předpokládal, ono asi jinak to dopadnout nemohlo - v posled ním snímku Před půlnocí ubylo ještě více naivní romantiky a melancholické nálady, zůstala spíše životní skepse a zároveň přibylo sebereflexe, ale i ironie a sarkasmu...
okamžik uniknout před životním stereotypem a všedností. Bilancují svůj uplynulý život, sliby, co si dali a nesplnili, touhy, které zůstaly nenaplněny. Hledají a zkoušejí, co z jejich milostného vztahu přetrvalo a co už se změnilo v rutinní šablonu. Je to zvláštní, člověk to cítí dost podobně, čím stárne, paradoxně přibývá nejistoty a strachu. Toužíme stále ještě v partnerském vztahu být okouzlováni a naivně snít, ale chybí nám už ta bezstarostnost a lehkost. Obalili jsme se cynismem a přetvářkou, ale uvnitř jsme pořád ti zranitelní a křehcí puberťáci. Přiznávam, ten krásný dialog v autě mezi Jesse a Celine je asi jednou z nejintimějších a nejotevřenějších zpovědí manželského páru na filmovém plátně.
odvyprávěn pomalým tempem, nepospíchá se (ono v Řecku to ani jinak nejde, přestože Athina Rachel Tsargani v roli řecké hospodyňky je pořádný živel s pěkně prořízlou pusou), převažují dlouhé záběry, kde na vás okamžitě dýchne atmosféra přímořského letoviska.


Premiéra: 11.7. 2013
Režisér: Richard Linklater

Trailer k filmu Before Midnight rok 2013 youtube (HD) ZDE

První část Před úsvitem (český dubbing) stáhnout ZDE

Druhou část Před soumrakem (český dubbing) stáhnout ZDE











(thrillery, černé komedie, noir filmy). K nejpovedenějším dramatům s mafiánskou tématikou určitě patří snímky, kde se v hlavních rolích objevili skvělí Al Pacino nebo Robert De Niro. Vzpomeňme na mafiánskou ságu Kmotr Francise Forda Copolly (v druhém dílu si střihli hlavní roli oba dva, nemohu samozřejmě nezmínit ani famózního Marlona Branda z dílu prvního) - mimochodem díky Nova Cinema jsme mohli tenhle filmařský skvost vidět nedávno i v TV. Určitě bych vám také doporučil De Palmovy filmy Zjizvená tvář či Carlitova cesta ( s Al Pacinem), na druhé straně zase třeba Scorseseho Mafiány či Casino (s De Nirem). V Nelítostném souboji (Michael Mann) se oba herci představili jako nesmiřitelní rivalové...
sentimentu,jednání postav je na sympaťáky docela kruté, surové, ale o to víc vám připadá, že námětem je vlastně sám život. Líbí se mi, že si režiséři dokázali udržet odstup od laciných příkras a podbízivosti - hlavní hrdinové oscilují mezi sympatickými záporáky a zabijáckými monstry. Příběhy postav (často skutečné osoby) jsou si dost podobné - nevýrazný zlodějíček (podvodníček, poslíček či nadaný student) se vypracují na šéfy podsvětí. Můžeme mluvit o jednoduchém schématu - zářivý vzestup a nelítostný pád - jde jen o to, jakými prostředky se ten či onen dostal (prostřílel) až na vrchol... Důležitým prvkem v těchto filmech je působivá žánrová stylizace často doprovázená retro atmosférou (vzpomeňte třeba na skvěle pojatou část Kmotra II - mládí dona Corleoneho v podání Roberta De Nira).

se o dílo Stevena Soderbergha Traffic . Na mozaice příběhů mapuje současnou problematiku drog ve Spojených státech a Mexiku. ( Ve Spojených státech je pro teenagera snazší dostat se k heroinu než k alkoholu...) . Svým pojetím překračuje rámec gangsterského filmu. Svět drog zaznamenává z různých úhlů pohledu. Dívá se na problém z prostředí senátu (výborný Michael Douglas), sídla narkomafie (skvělá Catherin Zeta-Jones), či policistů (zasloužený Oscar pro Benicia Del Tora), ale i obyčejných překupníků či drogově závislých. Přesto nepůsobí popisně, děj má spád, linie příběhů se umně proplétá v mnohovrstevnaté vyprávění. Stylizovaně "roztřesený" záběr kamery navíc působivě stírá hranici mezi dokumentem a hraným filmem.
nedostávalo peněz na jeho realizaci. Na druhou stranu film může těžit ze skvěle propracovaného scénáře a výborných dialogů. (Určitě doporučuji vidět snímek v původním znění - Del Torova španělská angličtina je půvabná, vůbec španělština v Mexiku má zajímavou intonační linii...).


Trailer k filmu Traffic rok 2000 ( mimochodem docela zdařilý ) youtube ZDE

Celý film Traffic - nadvláda gangů (český dubbing) stáhnout ZDE

Další recenze k filmu ZDE









dební. 19. června totiž do České republiky zavítá slavná britská trip hopová kapela Portishead. Pokud ji neznáte, připravte se na pomalou, multielektronickou hudbu doplněnou výborným hlasem stále skvělé Gibbons... "telecí" léta, přesto se ke kapelám jako Portishead, Massive Attact, Tricky nebo úžasné Morcheebě či Bjork stále rád vracím...
Barrowem (mimochodem spolupracoval i s Massive Attact) a zpěvačkou Beth Gibbons. V roce 1994 vydávají debutové album Dummy, které vzbudilo zasloužený ohlas u fanoušků i kritiky - určitě si vzpomenete na podmanivou skladbu Glory Box , nebo legendární Roads . Krátce po jejím vydání se ke kapele připojil třetí člen Adrian Utley. Následovalo album Portishead (1997) - třeba se skvělou peckou Humming. Od roku 1999 se členové skupiny vydali na sólové projekty. Společně se sešli až v roce 2005, aby koncertovali v Bristol Academy - tedy domovském sídle kapely. Třetí studiové album (2008) nese název Third . (Podle mě nedosahuje kvality prvních dvou alb).
certu v Tipsport Areně (otázka prostoru, zvuku zrovna pro tuhle kapelu...)

Koncert: 19.6. 2013 Praha, Tipsport Arena
Vstupenky: cena od 890,- Kč do 1590,- Kč ZDE
Oficiální stránky kapely Portishead ZDE


Portishead - Roads (lyrics)

Oh, can't anybody see,
We've got a war to fight,
Never found our way,
Regardless of what they say.

How can it feel, this wrong,
From this moment,
How can it feel, this wrong.

Storm,
In the morning light,
I feel,
No more can I say,
Frozen to myself.

I got nobody on my side,
And surely that ain't right,
Surely that ain't right.

Oh, can't anybody see,
We've got a war to fight,
Never found our way,
Regardless of what they say.

How can it feel, this wrong,
From this moment,
How can it feel, this wrong.

How can it feel this wrong,
From this moment,
How can it feel, this wrong.

Oh, can't anybody see,
We've got a war to fight,
Never found our way,
Regardless of what they say.

How can it feel, this wrong,
From this moment,
How can it feel, this wrong.









Rozkoš v oblacích (Los amantes pasajeros) - prý další z "pecek" slavného režiséra Pedra Almodóvara. Podle oficiálního zdroje se tentokráte jedná o humorně (až groteskně) laděný příběh ode- hrávající se na palubě letadla, které míří do Mexika. Po poruše stroje pilotům ani cestujícím nezbývá nic jiného, než si naposledy pořádně užít života... S Almodóvarovou tvorbou jsem se setkal poměrně pozdě (až teprve snímkem Volver s úžasnou Penélope Cruiz v hlavní roli). Autorův svérázný ale zároveň příjemný filmař- ský styl mne chytil natolik, že od té doby se snažím sehnat všech- no, co se ještě sehnat dá z tvorby tohoto činorodého režiséra. Navíc mám slabost pro španělštinu, takže když se objeví nějaký snímek v původním znění, potěší mne to dvojnásob (tenhle jazyk je prostě nádherný! ).
na vás okamžitě dýchne osobitá atmosféra , silný příběh podpořený krásnou hudbou Alberta Iglesiase a výborní herci ať už v komediálních či vážných rolích ( vzpomeňte třeba na ostrého chlapíka Javiera Bardema ve vynikajícím snímku Na dno vášně , nebo na skvělou Cecilie Roth ve filmu Vše o mé matce, energickou Carmen Maura v Ženách na pokraji šílenství či Co jsem komu udělala? , nebo Javiera Cámaru v intimním snímku Mluv s ní ....).
to je důkladná sondáž do zákoutí ženské duše. Hrdinky jsou smýkány, vláčeny osudem, jejich vztah zůstává často nenaplněn, přesto dokáží s nepřízni osudu obdivuhodně bojovat ( často i pomocí humoru či sebeironie). Připadá mi, že v mnoha snímcích muži vystupují vlastně jen jako sparingpartneři, dominantní úlohu přebírají ženy.
ložství, homosexualita, voyerismus , sexuální násilí atd.), dokáže diváka šokovat , zároveň ale působí přesvědčivě. Po formální stránce jsou jeho snímky řemeslně dokonalé (navíc ta barevnost a výrazová pestrost !). Autor ví, kdy má volit svižnější tempo (např. u komediálního žánru), kdy naopak nechat příběh pozvolna plynout s emocemi postupně se deroucími na povrch (viz třeba překvapivě výborný Antonio Banderas v psychologickém snímku Kůži, kterou nosím , nebo zmiňovaný thriller Na dno vášně či Mluv s ní ) .

úspěšně bojuje s všudypřítomnou a podbízivou hollywoodskou kinematografií. O to víc si cením, že zůstal filmařsky svůj a originální !

Premiéra: 23.5. 2013
Režisér: Pedro Almodóvar

Almodóvarova tvorba ke stažení: ZDE

Další recenze k filmu Rozkoš v oblacích: ZDE








cestovat rychlostí světla, museli byste mít nekonečnou hmotnost? Ale že možná existují i alterna- tivní světy, které jsou tvořeny tzv. temnou hmotou...?
Protože se ale objevují nové vědecké poznatky a jsou stále dokonalejší možnosti v oblasti počítačového zpra- cování, vzniklo v posledních letech několik dalších pozoru- hodných projektů věnující se vesmíru. Česká televize se v minulém roce rozhodla zařadit do svého vysílání premiéru amerického dokumentárního cyklu Vesmír ( The Univer- se). V současné době (od dubna 2013) začíná nabíhat jeho druhá řada ( Vesmír II ). Cyklus obsahuje 56 dílů v pěti sériích zhruba po 45 min (ČT rozdělila cyklus do dvou sérií - 31dílů v první a 25 dílů v druhé řadě ). Velkou předností dokumentu je kromě solidní animace určitě přístupná forma výkladu. Seriál je proto určený i úplnému laikovi. Látka je přehledně členěna, navíc je rozdělená do dostatečného množství dílů, což umožňuje důležité infor- mace několikrát zopakovat, vše je pomalu a názorně vysvětleno. Pořadem nás provázejí renomo- vaní odborníci (Michio Kaku aj) , k dispozici je spousta zajímavého filmového materiálu, nahléd- neme do nejmodernějších observatoří, fyzikálních laboratoří...
liba neustále zdůrazňovat katastrofické scénáře, nebo podle mě některá témata jsou v seriálu zbytečná), fakta pak ustupují na úkor senzace.

ní tohoto dokumentárního cyklu - Jak funguje vesmír (How the Universe works), které je podle recenzí zaměřeno více odborněji, aniž by ovšem rezignovalo na srozumitelnou formu a krásné animační zpracování.

Vesmír (The Universe) - dokumentární seriál; 56x 45min; rok 2007 ( USA)

Další informace: Vesmír I. - Česká televize

Recenze: ZDE

Dokumentární cyklus Vesmír - odkazy ke stažení youtube série 1 HD.

Dokumentární cyklus Vesmír - odkazy ke stažení všech sérií.


Jak funguje Vesmír (How the Universe works) - dokumentární seriál; 16x 43min; rok 2010 ( USA)

Recenze: ZDE

Dokumentární cyklus Jak funguje Vesmír ke stažení (série 1 ) :

Velký třesk

Černé díry

Galaxie

Hvězdy

Supernovy

Planety

Sluneční soustavy

Měsíce








zaujal mě nový film režiserského mága Lasse Hallströma Bezpečný přístav (podle románu Nicolase Sparkse "Safe Haven"). Dle ofika jde o příběh mladé plaché dívky Katie, která se snaží začít svůj nový život daleko od domova v ospalém jižan- ském městečku Southport. Klidnému rodinnému zázemí ale brání její tajemná minulost...
snad nebyl jediný snímek, který by ve mně nevyvolal emoce, který by mě něčím nepřekvapil. Určitě se vám vybaví skvělý Leonardo DiCaprio v roli retardovaného Erniho (Co žere Gilberta Grapea ), nebo Kevin Spacey v krásném snímku z drsného prostředí severu (Ostrovní zprávy), mám rád i stylovou Čokoládu s kouzelnou Julliette Binoche, nebo dojímavý příběh z farmář- ského jihu Pravidla moštárny.
atmosféra (s krásnou přírodní scenérií), ale především citlivý příběh... Většinou se jedná o jiný pohled na (zdánlivě) samozřejmé lidské hodnoty. Často jde o boj odlišného jedince proti úzkoprsosti společnosti, proti tradicím a maloměšťáctví. Vzpomeňte, jaký rozruch v malém městečku vyvolá krásná a volnomyšlenkářská Vianne Rocher (Čokoláda)... Herci nepřehrávají, líbí se mi jejich civilní (zdrženlivý) projev. Přesto z postav vyzařuje zvláštní energie, která vás dokáže přitáhnout - člověk má hned chuť zakousnout se do tabulky čokolády, ochutnat starý jablečný mošt, nebo se toulat novofoundlandskými vřesovišti...
už tolik neoslovily. Navíc, jsem docela zvědavý na herečku Julianne Hough. Pamatuji si ji ještě jako teenagerku z jednoho dílu Harryho Pottera (Harry Potter a kámen mudrců) a příliš mne nenadchla...

Premiéra: 25.4. 2013
Režisér: Lasse Hallström

Hallströmova filmová tvorba ke stažení:

Co žere Gilberta Grapea (1993)

Pravidla moštárny (1999)

Čokoláda (2000)

Ostrovní zprávy (2001)

Další recenze k filmu Bezpečný přístav: ZDE








Skládačka ; BBArt, 2006 . McBain patří k mým oblí- beným spisovatelům. Pokud bych si měl vybrat nějakou kvalitní detektivku, sáhl bych po tomto autorovi. Mám rád jeho pojetí detektivního žánru – místo příliš důmyslných a často překombinovaných zápletek, se raději soustředí na samotnou proce- duru policejního pátrání, aniž by ovšem oponenul dát příběhu úžasnou atmosféru a napětí. Nad genialitu „velkého detektiva“ (třeba Sharlock Hol- mes, Philip Marlow, Hercule Poirot a jiní), staví spíše dobře sehraný pátrací sbor. Jedno jméno z krimi- nální party 87. revíru (ve fiktivním městě Isola) bych přesto rád zmínil – Steve Carella, sympaťák, který se objevuje ve většině z Mcbainových knížek (samostatná série s touto postavou je v knize „Třikrát Steve Carella a spol.“)...Povídka Brokovnice patří k těm nejznámějším. Detektivní pátrání vám nabídne docela překvapivé rozuzlení příběhu s odhalením nečekaného vraha (rozhodně jsem jej netipoval). V povídce Skládačka zase autor originálním způsobem spojuje skládání portrétu pachatele s hledáním a sestavováním záhadných částí fotografie. Více vám už prozrazovat nebudu...


Co musí mít každý úspěšný policajt k dispozici ? Spolehlivě fungující síť „donašečů“... Detektivní příběhy inspektora Borniche mají jeden unikát. Autor je sám prožil jakožto policista u francouzské Státní bezpečnosti. Je v nich velká míra autenticity, zároveň i určité sympatie ke svým protějškům – k lovné zvěři v podobě nejrůznějších gangsterů, ale i malých podvodníčků. V Povídce o policajtovi vidíme od počátku příběhu zločinci do karet, děj se pomalým tempem přelévá z popisu prostředí galérky k policejnímu pátrání (přesto ale nenudí), aby se nakonec zúžil na strhující boj muže proti muži (vzpomeňte na úžasné filmové zpracování s Jeanem Luisem Trintignantem v roli Buissona a Alaina Delona jakožto inspektora Borniche).


už další knížku nenapíše, proto jsem se i s trochou nostalgie vrátil k autorově tvorbě, kterou mám ze všech nejraději - k detektivním příběhům... Jedno se nedá Francisovi upřít, svět dostihových koní znal jako málokdo a nadto koně miloval, což je z popisu prostředí v obou novelách setsakramentsky znát. Když k tomu přidáte sympatické hrdiny (žokeje Robba Finna či obchodníka s koňmi Jonase Derehama) a skvělou detektivní zápletku, dostanete originální příběhy, ke kterým se budete rádi vracet.


neznámé, proto jsem nevěděl, co od jeho tvorby vlastně očekávat. Ŕekl bych, že svým stylem se blíží knížkám McBaina - tedy policejnímu procedurálnímu pátraní. Hlavní hrdina – sympaťák Lou Boldt je ale proti McBainově fungující partě docela solitér a co víc, hlavní nepřítel je někdo, o kom by Lou zpočátku vůbec neuvažoval... A když k tomu připočteme nově přidělenou parťačku Daphne, která rozhodně nepřidá klid a pohodu do už tak napjaté Louovy rodinné situace, máme docela zajímavě rozehranou detektivní partii...








Babylónskou knihovnou (stejnojmenný název jedné z jeho nejznámějších povídek) , labyrintem chodeb plných regálů, knížek a svazků. Každý příběh vás vede k jiné knize a ta k nějaké další a je jen na vás, jestli budete chtít pátrat dál... Pokud máte rádi postmoderní literaturu, neváhejte a vydejte se v autorových stopách - určitě nebudete litovat...!
výbor povídek - Zrcadlo a maska vyšel také česky - k dispozici viz níže) . Jde o velmi pestrou směs žánrů - např. skvělé povídky Zahrada, v které se cestičky rozvětvují či Smrt a kompas jsou vlastně detektivními příběhy. Jedna z mých nejoblíbenějších Funes, muž se zázračnou pamětí patří do velké skupiny fantasy povídek. Povídky jako Paracelsova růže, Trojí verze Jidáše zastupují historický žánr. Některé další se pak blíží esejistické tvorbě (výborná je např. povídka Kniha z písku ). Na Borgesově povídkové tvorbě mě fascinuje především autorova schopnost hrát si s fikcí, na jedné straně odkazuje k realitě čtenáře, na straně druhé tutéž realitu zpochybňuje fantaskním ztvárněním postav a děje...
samé hranici jazyka a představitelného, podívejte se na úžasný a zároveň absurdní způsob třídění zvířat v jedné z jeho proslulých esejí Analytický jazyk Johna Wilkinse. Autor zde odkazuje k mystickému popisu čínské encyklopedie, kde jsou zvířata rozdělena do následujících skupin:

a) patřící císaři;
b) nabalzamovaná;
c) zdomácnělá;
d) prasátka;
e) sirény;
f) bájná;
g) toulavé psy;
h) zvířata zahrnutá do této klasifikace;
i) ta, co jsou jako bláznivá;
j) nespočitatelná;
k) nakreslená tenkým štětcem z velbloudí srsti;
l) a podobně;
m) ta, co právě rozbila džbán;
n) ta, co z dálky připomínají mouchy....

(Další pátrání; Dějiny věčnosti. Praha, Argo, 2011)


Jorge Luis Borges : 1899-1986, Argentina

Povídka Babylónská knihovna ZDE

Soubor povídek Zrcadlo a maska. Praha, Odeon, 1989. Stáhnout ZDE









páru dvou učitelů hudby Georges (Jean-Louis Trintignant) a Anne (Emmanuelle Riva). Stáří si ale vybírá svou daň - Anne prodělá mozkovou mrtvici a její okolí se musí smířit s její proměnou... Zdá se , že se do Hanekeho tvorby konečně vloudilo trochu laskavosti, naděje...Ono totiž s Hanekeho filmy to není na pohodový příjemný večer. Viděl jsem zatím jen Bílou stuhu (vypráví o rodícím se zlu v německé společnosti počátku 20. století) a filmový přepis Kafkova románu Zámek. Stačilo mi to, abych si udělal o autorově tvorbě určitý obrázek... Hanekeho filmový styl je úsporný, v popisu analytický, chirurgicky přesný, ale k srdci vám moc nepřiroste. Postavy autor vykresluje bez iluze, je k nim neúprosný, nemazlí se s nimi. Cit a laskavý humor abyste zde pohledali. Pokud se vám ale Hanekeho filmy dostanou pod kůži, zjistíte, že pod chladnou slupkou přeci jen pulsuje trocha života...
v Canes za nejlepší evropský film 2012; Cena amerických filmových kritiků za nejlepší cizojazyčný film a nejlepší herečku 2012.; Nominace na filmového Oscara v pěti kategoriích).

Premiéra: 14.2. 2013
Režisér: Michael Haneke

Hanekeho filmová tvorba ke stažení: ZDE

Další recenze k filmu Láska: ZDE







jen první díl, ale musím říct, že se Agnieszka Holland zhostila tohoto nesnadného úkolu převyprávět citlivé období českých dějin bravurně. Hořící keř není ani tak o samotném Janu Palachovi, jako spíše o pohnuté době konce 60. let. Bál jsem se přílišného patosu, ale je ho v tomto melodramatickém příběhu přiměřeně. Přes velké množství postav nezklouzává děj ani k přílišné schématičnosti. Třeba role Ivana Trojana (major VB) či vynikající Táni Pauhofové (reálná postava JUDr. Dagmar Burešové) jsou vykresleny poměrně přesvědčivě - s možností dalšího vývoje. Děj má spád a některé sugestívní scény vám doslova vyrazí dech. Tak se nechme překvapit, co nám příští díly přinesou...
tohoto projektu neujala Česká televize. Vzhledem k povaze látky by se její zpracování k veřejnoprávní televizi docela hodilo. Ale to by v tomto barrandovském skanzenu nesměli sedět vysloužílí kamarádíčkové, kteří si vzájemně přihrávají kšefty na dobře placené tuctové inscenace.

Premiéra: 27.1. 2013
Režisérka: Agnieszka Holland

HBO dala k dispozici na internet první část trilogie (budete si ale muset stáhnout "Silverlight").

Další recenze k třídílnému TV seriálu ZDE







Kafkově povídce Proměna. Vypráví o mladém obchodním cestujícím Řehoři Samsovi, který se jednoho rána z ničeho nic promění v odporného brouka...Zpočátku jsem si myslel, že se jedná jen o nějaký obrazný symbol, vyjádření psychického stavu, nebo že se mu to prostě všechno jen zdá, ale on se "opravdu" stal hmyzem! Celý příběh je vlastně o hmyzích pocitech mladého muže. Autor se při psaní určitě náramně bavil...
ní, ale jinak docela reálný a věcný. Člověk by uvěřil, že se mladý Samsa opravdu mohl stát hmyzem... Našemu hrdinovi se zpočátku nedaří při své podivuhodné proměně navázat kontakt s okolím. Rodiče jsou přesvědčeni, že trpí zřejmě nějakou neobvyklou "nemocí" (když na jejich dotazy skrz zamčené dveře odpovídá jen chrčením...). Zjištění, že se jedná o odpudivého a vlastně neužitečného brouka, je pro všechny zdrcující ranou (důsled- ky proměny jsou pro hlavního hrdinu i pro celou rodinu katastrofální...). Osud Samsy spěje neza- držitelně k tragickému konci, který je zobrazen dosti expresivně. Na druhou stranu je pravda, že autor líčí celý příběh ve zvláštní neosobní tónině, z které chvílemi až mrazí.
zařadit. V některých pasážích textu jsem si říkal, že to snad autor nemůže myslet vážně, že se prostě jen ohromně baví... Možná i proto jsou romány jako Proces či Zámek tak působivé a stále přitahují pozornost tolika čtenářů. Přitom pro Kafku nebyl text - tento fascinující literární nástroj vůbec samozřejmostí (Kafka vyrůstal v cizím jazykovém prostředí Prahy, navíc jako německý Žid byl i společensky diskriminován. Velmi záhy se u něj projevila otevřená TBC...). Jazyková i společenská izolace mu ale pomohly nalézt svůj osobitý rukopis, staly se pro něj výzvou k hledání dalších možností textu, ke zkoušení, co jazykový výraz „unese“. Představte si dítě, které vysloví své první neslušné slovo a zalekne se (a zároveň je fascinováno) jeho intenzitou.
korespondencích, především se svou první snoubenkou Felicií Bauerovou (Dopisy Felice ), poz- ději i s Milenou Jesenskou (láska nahrazená milostným dopisem), či ve stylizovaných deníkových záznamech. Dokladem toho budiž i to, že některé Kafkovy romány zůstaly víceméně nedokončené. Domnívám se, že stejně jako třeba u Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka, bylo pro Kafku důležité především vyzkoušet nosnost jazyka. Pramálo se zajímal o překvapivou pointu příběhu (i povídka Proměna končí tak nějak zvláštně). Stačil pouhý fragment, část textu, do kterého by vtěs- nal veškerou svou intenzitu výpovědi, vnitřní touhu osvobozenou od materiální či společenské izolace...

Ukázka z knihy:

Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli

proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Ležel na hřbetě tvrdém jak pancíř, a když trochu nadzvedl hlavu, uviděl své vyklenuté, hnědé břicho rozdělené obloukovitými výztuhami, na jehož vrcholu se sotva ještě držela přikrývka a tak tak, že úplně nesklouzla dolů. Jeho četné, vzhledem k ostatnímu objemu žalostně tenké nohy se mu bezmocně komíhaly před očima.

Co se to se mnou stalo? pomyslel si. Nebyl to sen. Jeho pokoj, správný, jen trochu příliš malý

lidský pokoj, spočíval klidně mezi čtyřmi dobře známými stěnami... (Franz Kafka – Proměna: B4U Publishing; Praha; 2007)

(Stáhněte si celou povídku ZDE )






úžasný slovenský film Obchod na korze režisérů Jána Kadára a Elmara Klose. Film byl oceněn Oscarem za nejlepší cizojazyčný snímek (1965). Byl to vlastně předpo- slední společný film těchto uznávaných tvůrců před emigrací Jána Kadára do USA.
ostatně můžete přečíst v oficiálním textu distributora či v mnoha filmových recenzích. Zastavím se krátce jen u legendární závěrečné scény příběhu odehrávající se v malém židovském krámku a na korze před ním, a to v souvislosti s funkcí filmového prostoru .
roli při interpretaci díla. Ostatně není náhoda, že hlavní postava příběhu Tono Brtko (úžasný Jozef Kroner) ukončí svůj život právě pod veřejemi - v prostoru vstupních dveří do „svého“ dekretem arizovaného židovského obchůdku... Práh místnosti symbolicky odděluje dva neslučitelné rozdílné světy:

1. Prostor v místnosti je především prostorem relativního bezpečí - pro Tona, ale zejména pro původní majitelku obchodu – stařičkou židovku Lautmannovou (neméně skvělá Ida Kamińska), která čeká na předvolání k transportu. Ve vnějším prostoru před okny obchodu se zatím odehrává drama násilné deportace židů (pogrom páchaný Hlinkovou gardou).

2. Prostor uvnitř krámku je snímán „subjektivní těkavou" kamerou – jakoby z pohledu hlavního hrdiny. Zintenzivňuje nám emotivní prožitek situace. Vnější prostor na korze je nám nabídnut jiným pohledem – z odstupu, jakoby z anonymity ulice (v odlišném, statickém záběru). Pozorujeme oba hrdiny za okenní tabulí obchůdku v odcizené až groteskní němohře vzdoru a údivu. Sugestivněji znázorněný pocit bezmoci a bezradnosti člověka jsem na stříbrném plátně snad ještě neviděl. Za tyhle záběry si autoři zaslouží filmovou nesmrtelnost...

3. Prostor uvnitř obchodu je zároveň i reálně prožívanou skutečností postav, naopak vnější prostor za prahem dveří se stává nedosažitelným snovým přeludem. Znamená únik hlavního hrdiny do iluzorního harmonického světa před válkou (viz úplný závěr filmu).

4. A na závěr filmový prostor jako metafora. Práh místnosti můžeme chápat jako obraz (ne)překroči- telné hranice svědomí a lidské důstojnosti, za níž stojí zbabělost a strach. Tono se rozhoduje, má-li starou židovku skrýt, nebo ji vydat národní gardě. Že vše nakonec dopadne poněkud jinak, už nebudu dále prozrazovat...

jej půjčit (nebo stáhnout ZDE ), stojí opravdu za to. Ještě technická poznámka. Film je distribuován
v původním slovenském znění, takže pro nejmladší
generaci diváků bude možná problém s porozuměním mluvenému slovu.

Titul/Režie	Popis filmu/Kdy
Anna Karenina / Joe Wright	Annu Kareninu jsem , přiznávám , četl, takže jsem docela zvědav na adaptaci románu o vášnivém vzplanutí krásné Anny ( Keira Knightley) k oficírkovi Wronskému. Tentokráte v britsko-francouzské verzi./ 6.12.
Hobit: Neočekávaná cesta / Peter Jackson	A je to tu, konečně! Fantasy podle J.R.R. Tolkiena snad naváže na úžasného Pána prstenů - tentokráte se všechno točí kolem Bilba Pytlíka a jeho trpasličí výpravy proti draku Šmakovi. / 13.12.
Jack Reacher: Poslední výstřel / Christopher McQuarrie	Bývalý policista Jack Reacher (Tom Cruise) a psychopat James Barr v nelítostném souboji i s vlastní minulostí. Bez obalu říkám, Cruise nemusím, ale své příznivce si tohle kriminální drama určitě najde. / 27.12.
Sammyho dobrodružství 2 / Ben Stasseni	Belgická animovaná tvorba je svérázná, a proto vyhledávaná. Nevím, jestli to úplně platí pro tenhle animovaný příběh o želvách Sammym a Rayi, které se snaží uniknout z akvária. Ale ostatně jako dodatečný dárek dětem k Vánocům, proč ne. První díl byl v 3D, tak snad se povedlo i pokračování. / 27.12.

(Archiv filmových novinek na konci rubriky).







Robert Crais je ve světě detektivek osobností. Romány jako L.A. Rekviem či Rukojmí se staly uznávanými bestsellery (román Rukojmí byl i zfilmován - v hlavní roli s Brucem Willisem, autor píše i scénáře k úspěšným televizním seriálům jako Právo v L.A. či Kriminálka Miami ).
docela zvědavý, protože podle recenzí se jedná o téměř uměleckou prózu, která jde nad žánr detektivky (stejně jako třeba román Zapomenutý muž ). Potvrzuji a jedním dechem dodávám, že nebudete litovat, pokud si knížku půjčíte nebo si ji koupíte. Hlavní postavou příběhu je opět soukromý detektiv Elvis Cole pátrající po sériovém vrahovi, který má zajímavou "libůstku".... Více prozrazovat nebudu, snad jen abyste se připravili na překvapivou a docela šokující pointu. Crais je precizní v popisu prostředí (jako bývalý policista prostě ví, o co jde). Navíc dokonale ovládá formu, takže máte před sebou detektivní pochoutku okořeněnou prvky thrilleru až psychologické prózy, kde s každou další kapitolou houstne napětí a vy stále více tušíte, ale pořád vlastně nic nevíte . Uvidíme, jestli se Crais nechá přemluvit a prodá filmovým producentům i práva na postavu sympaťáka Colea. Tenhle román by stál za to!
Ještě přidávám odkaz na autorovy (přeložené) odpovědi čtenářům: "zde" a jeho osobní stránky : http://www.robertcrais.com/

MÁJ, 1987 . O událostech spojených s potopením bitevní lodi Bismarck bylo napsáno mnoho knížek. Některé byly lepší jiné horší, tahle má ale jednu velkou přednost – slouží ke cti autora (bývalého nižšího námořního důstojníka), že se snaží o maximální objektivitu a nestrannost. Autor si všímá především osudových rozhodnutí a chyb velících důstojníků na obou stranách, zároveň ale popisuje i život obyčejných námořníků. V těchto pasážích překračuje próza dokumentární formu a blíží se beletrii. Úžasným způsobem jsou popsány především obě rozhodující bitvy - potopení Hoodu a následná štvanice na Bismarcka. Vylíčená jatka na neovladatelné lodi potvrzují Kennedyho slova, že válka nemá vítěze, ale jen poražené. V tomto případě tisíce mrtvých námořníků na mořském dně...

knížka, ale potěšila. Vzpomínkových (memoárových) publikací o Janu Werichovi je docela dost, ale tahle je tak trochu atypická. Zachycuje jeho poslední roky života, kdy k sobě už moc lidí nepouštěl. (Autor se k Werichovi dostal vlastně oklikou – skrz opravu altánku, navíc jeho dcera chodila s Werichovou vnučkou do školy). Wericha jako umělce znám a obdivuji, poznat ale jeho soukromí, jeho civilní život protkaný spoustou humorných historek (byť v ne zrovna idylické době), to byl důvod, proč jsem po této knížce sáhl. Jak píše sám autor : Podzim života je zvláštním obdobím každého člověka. Werich říkal:“ Někteří třicátníci jsou staří, zatímco jiní by tady mohli být ještě sto a padesát let“. Kam patřil on, to posuďte sami. Já jsem poznal tohoto legendárního muže právě v té době. Byly to úžasné chvíle a až s odstupem času jsem si uvědomil, jak velká to tehdy byla pro mne čest.... Pavel Chrastil napsal ještě dvě tématická pokračování – Kaviár i šampaňské a Král a rybář .






ale tahle úžasná skladba od Carla Orffa mne chytla natolik, že si ji pouštím stále častěji, a to dokonce víc než kteroukoli jinou hudbu. Přesto mi nepřijde oposlouchaná, je tak pestrá, že v ní pořád objevuji nové zajímavé věci. Až podezírám Orffa, že to napsal tak trochu jako hudební didaktiku pro začínající (i pokročilé) interprety. Fakt je, že se hudebníci při interpretaci této rozmanité skladby neskutečně baví. Když bych měl charakterizovat Carminu Buranu třemi slovy, nazval bych ji pohodovou vážnou hudbou. Formou se skladba blíží nejvíce kantátě. Opakují se pasáže pro sólové hlasy (soprány, tenory, barytony), sbor, dětský sbor, orchestr. Úžasné je obsazení velké skupiny bubeníků. Co do obsahu, jedná se vlastně o středověký soubor básní s nejrůznější tématikou – milostné, pijácké, náboženské, satirické. Úvodní část O Fortuna („Ó štěstěno, jak luna v neustálé změně vždy ubýváš a dorůstáš...“) je určitě nejznámější z celé skladby, často si ji vypůjčují filmaři (Excalibur), stala se i součástí nahrávek skupiny The Doors. Carmina Burana je prostě mysticky krásná a to především v propojení středověké symboliky s prvky moderní hudby. Když se do ní zaposloucháte, dokážete si živě představit scénické provedení jednotlivých písní. Často si už vybírám jen některé části - orchestrální či pěvecké, prostě podle momentální nálady.
být součástí novoročních koncertů v Praze. Na 5. ledna jsou přichystána dvě exkluzivní představení v Kongresovém paláci, prý doplněná o velkolepou výpravu s laserovou show a pyrotechnickými efekty (viz ukázka v dolním obrázku). Carmina Burana by určitě stála za shlédnutí, poněkud mne ale odrazuje cena vstupenek...

Odkazy na youtube a jiné zajímavé stránky:

Choreografie k úvodu O Fortuna: http://www.youtube.com/watch?v=GD3VsesSBsw Celá skladba (UC Davis Symphony Orchestra a spol. pod taktovkou Jeffreye Thomase v Mondavi Center v Kalifornii): http://www.youtube.com/watch?v=QEllLECo4OM Více informací o díle (tracklist s CD): http://mp3classicalmusicalbum.blogspot.cz/2011/09/ carl-orff-carmina-burana-1991.html Další informace o připravovaném koncertu v Praze včetně vstupenek: http://vstupenky.ticket-art.cz/index.php?pg=predst aveni&id=7797

Oblíbení autoři a knihy I.

svět Gabriela Garcíi Márqueze a jeho okouzlující Macondo, se všemi hrdiny příběhu pohybující se v magicky uzavřeném kruhu. Události se zrcadlí jedna v druhé, charaktery postav se opakují, není úniku z přediva osudu. Plukovník Aureliano Buendía navzdory svému dobrodružnému životu umírá na samotu, jeho sedmnáct synů je povražděno, Amarantě se zjeví Smrt a určí čas jejího odchodu, krásná Remedios se dočká nanebevzetí, José Arcadio Buendía se po smrti vrací domů a vede pod kaštanem rozhovory se svojí ženou Úrsulou... To všechno v bizarní a fantaskní atmosféře zapomenu- tého města, kde se příběh stává mýtem a postavy legendami (Sto roků samoty).

„pingla Dítěte“ v novele Obsluhoval jsme Anglického krále , nebo nekonečný „pábitelský“příběh soustředění vlastně do jednoho souvětí v Tanečních hodinách pro starší a pokročilé, či Hrabalův popis krásně ošklivých věcí s lidskou duší jakoby převzatých od svých hrdinů třeba v Perličkách na dně či Skřiváncích na niti.

mnohovrstevnatý prostor vyprávění, kde se fikce řídí vlastními zákony. Text odkazuje k jiným textům a žánrům, podobá se neustále se rozrůstajícímu a pohyblivému organismu, který se před čtenářem znovu oživuje. Tak třeba úžasný Nesmrtelný příběh - originalní varianta pohádkové legendy o krásce a zvířeti. Jedná se vlastně o dějiny 20. století, ale převyprávěné očima hlavní hrdinky do fantaskního příběhu plného absurdit a grotesky včetně zjevných autorských přesahů. Hrdinka knihy Soňa vypráví o nikdy nenaplněném vztahu k milenci Brunovi, který po celý následující život k ní hledá cestu ve zvířecích podobách. Celý příběh – věčný návrat a reinkarnace Bruna je vlastně periodickým opakováním historických událostí.

zároveň neúprosnou analýzu člověka v soukolí našich dějin , jako například v krásném románu Nesnesitelná lehkost bytí. Osudy lékaře Tomáše, jeho ženy Terezy a malířky Sabiny jsou jednak reflexí bezútěšného života v tehdejším Československu, zároveň i podobenstvím depresívní existenciální situace člověka vůbec. Kundera vychází z učení řeckého filozofa Parmenida a jeho protikladu lehkosti a tíhy, stejně tak i z nietzscheovské ideje věčného návratu (doporučuju si přečíst knihu Tak pravil Zarathustra). Z nutnosti žít načisto, rozhodovat se bez předchozích zkušeností vyplývá pocit tíže, jehož protikladem je pak nesnesitelná lehkost prázdnoty a absurdity bytí.

knížkách Hammonda Innese. Je to oddychové čtení , ale vždycky mne příjemně naladí svým vyprávěním a atmosférou příběhů. Člověk se rád nechá unášet na křídlech vypravěčovy fantazie. Bez okolků přiznávám, že sympatizuji s hlavními hrdiny. Líbí se mi prostředí příběhů, ať už se jedná o Antarktidu, žhavou australskou poušť či útesy Minkies v lamanchském průlivu. Člověk čte knížky znova a znova a přesto pořád žasne nad jazykovou bohatostí a schopností autora dávat do příběhů nový smysl.

Shrnutí :

Autor	Oblíbené knihy	Jednou větou...
Gabriel García Márquez: 1927 Kolumbie	Sto roků samoty Odeon, Praha 2006, Kronika ohlášené smrti Odeon, Praha: 2005	Je tolik románových světů a jeden z nejkrásnějších byl stvořen v Macondu.
Bohumil Hrabal: 1914 - 1997 Česká republika	Obsluhoval jsem anglického krále Prostor, Praha 2006, Perličky na dně Mladá fronta , Praha 2006	Postavy i věci se jakoby vznášejí v odhmotněném stavu... (viz obrazy Marca Chagalla).
Jiří Kratochvil: 1940 Česká republika	Nesmrtelný příběh Petrov, Brno 2005, Medvědí román Atlantis , Brno 1990	Autor píše neustále jednu a tutéž knihu a my se pohybujeme ve fantaskním světě labyrintu.
Milan Kundera: 1929 Česká republika , Francie	Nesnesitelná lehkost bytí Atlantis, Brno 2006, Žert Atlantis, Brno 2007	Lidský život i dějiny jsou jedna velká skládanka.
Hammond Innes: 1913 - 1998 Velká Británie	Zlatá šachta Svoboda, Praha 1985, Zkáza Mary Deare Mladá fronta, Praha 1978	Autorovy knížky jsou jako návyková droga - čím více jich čtete, tím větší chuť máte číst dál.

3. Mark Haddon - Podivný případ se psem ;Argo 2004 : Tahle kniha mne opravdu chytla. Vypravěčem příběhu je autistický chlapec Christopher, který svérázným způsobem (po vzoru Sherlocka Holmese) řeší záhadu mrtvého psa. Že jde nakonec o mnohem víc než o mrtvé zvíře, nemusím dále prozrazovat. Neobvyklá je už samotná výstavba textu – nenajdete zde obrazná pojmenování , ta Christopherovi nic neříkají, brání popisovat věci přesně a jasně, a tak je vyprávění zbaveno všech zbytečných příkras, složitých souvětí a metafor. Expresivní výrazy (nejčastěji hádka rodičů) jsou jen věcným záznamem, všechno musí být jednoduché a přesné - jako milované rovnice. Psaní příběhu je tak trochu terapeutickým cvičením (píšu věci, které si chci sám číst, které mne baví), takže se v textu dozvídáme spoustu zdánlivě nepodstatných a s dějem nesouvisejících maličkostí – Christhoperovy matematické výpočty, různé symboly, záliba v (prvo)číslech, zeměpisné údaje atd. Ale za touto rafinovanou stylizací a zvláštním popisem reality se skrývá sugestívní a neskutečně poutavá autorova výpověď o světě autismu. Christhoperova závěrečná pouť labyrintem velkoměsta je tak trochu symbolickou cestou hledání řádu v dnešním chaotickém světě. Někdy jsem měl pocit, jako bych četl odbornou publikaci. Ne nadarmo se knize dostalo několika ocenění (i prestižní Whitbreadovy ceny).

4. Agatha Christie - Deset malých černoušků ; Knižní klub 2009 : Agatha je prostě úžasná! Vždycky mě překvapí její racionální, věcná logika, kterou vnáší do svých detektivních příběhů a postav (třeba Poirot alias David Suchet je dokonalý). Jsem na to připravený, znám autorčin styl, a přesto se nechám oklamat kouzlem zdánlivé iracionality, abych pak s otevřenou pusou uznal, že všechno do sebe zapadá a dá se logicky vysvětlit. Stejně je tomu i v příběhu deseti hostí - odříznutých od světa na malém ostrůvku, kteří jsou vražděni neúprosnou „logikou“ dětské říkanky o praštěných černoušcích...Schválně, v kterém okamžiku jste uhádli, kdo je vrah? Přesto Agatho díky, že v dnešní době kýčovitých bezduchostí, mohu ještě sáhnout po knize s důmyslným dějem a špetkou toho anglického černého humoru.

5. Javier Sierra - Napoleonovo egyptské tajemství ; Knižní klub 2009 : Knihy s tajemstvím mám rád. A když navíc pojednávají o známých osobnostech naší historie, je můj zájem dvojnásobný. Stejně jako román Tajemství poslední večeře patří i tato Sierrova kniha někam mezi dokument a románovou fikci. Sám autor ji nazývá investigativní prózou. Co mě zde fascinuje nejvíc, je autorova odvaha pustit se na tenký led rekonstrukce historie - převyprávět Napoleonovo egyptské dobrodružství, a to na základě tolika neznámých skutečností. Dát dohromady všechna fakta a vytvořit smysluplnou interpretaci jeho osudové návštěvy Cheopsovy pyramidy, to je kumšt velkého autora se značným teoretickým přesahem. Přiznám se, nevěřím tomu, ale fakta jdou tentokrát stranou , o to tady nejde. Sierra nám nabízí skvělý příběh se strhující zápletkou a nečekanou pointou – a to stojí za to si přečíst!






několika jeho filmů se dokáži vžít do pocitů lidí po právě skončené projekci (vůbec nevím o čem to bylo, ale nemohla jsem od toho odtrhnout oči..., co tam ksakru dělal ten trpaslík...,tak teď se mi málem zastavilo srdce -fuj to byla odporná postava...,jak to, že ten chlap zmizel z vězení...,každopádně Lynch musí být šílenec nebo génius a nebo obojí...!).
paradoxně ho řadím k největším moralistům ve filmové branži. Vždyť Twin Peaks je vlastně celé o odsudku drogové závislosti, Lost Highway brojí proti pornografii, Mulholland Drive si bere na mušku zábavný (filmový) průmysl. Z Lynchových filmů stavím osobně nejvýše právě Mulholland Drive. Je tam všechno nejlepší z autora a je tam toho dvakrát tolik! Mulholland Drive je nejpropracovanějším filmem tzv. neo-noir žánru. Možná i proto, že to měl být původně seriál, ale nějak se přiškrtil rozpočet, takže autorovi nezbývalo nic jiného, než vzít to nejlepší z připravovaného scénáře, zhustit příběh, sestříhat dialogy a pak všechno znova seskupit a namíchat z toho opravdu silný filmový koktejl.
klasický filmový syžet. V příběhu se prolínají časové roviny, postavy ani prostředí nejsou tím, čím se zdají být. Když jsem přemýšlel, jak vlastně film uchopit, jak k němu přistoupit, napadla mě souvislost s matematickým termínem rekurze. V té strašidelné scéně z potemnělého pokoje Betty Elins (úžasná Naomi Watts) vlastně vidí sebe samu. Je to Lynchův ďábelský rekurzní vzorec - jako kdyby jste se podívali do zrcadla a zahlédli svou vlastní budoucnost v cizí tváři. Příběh dvou dívek (Rita a Betty) je totiž neustálým opakováním téhož děje, jsou zde tytéž postavy, tytéž role (Camille a Diane)! V symbolickém světle to můžeme přirovnat k záhadné krabičce, kterou Betty otvírá, aby se v čase a prostoru posunula (vnořila) do jiného příběhu. Klíč k této krabičce je vlastně i klíčem k pochopení příběhu.
ukazující společnost jako jakýsi obludný mechanismus, v jehož nejhlubším nitru se od nepaměti a opakovaně rozeznívá temná struna zla (plánovaná vražda přítelkyně - konkurentky, násilí, zastrašování, novodobé otroctví). Řekl bych, že to má něco společného s pradávnými obřady a archetypy – vzorci společenského chování a jednání, které Lynch přetavil do příběhu Betty a Rity, ale nechal jim svůj původní rozměr. Autor je nenabízí divákovi přímo, ale jen v náznacích a symbolech. Jednak pomocí snových zážitků a halucinací, jednak prostřednictvím postav jakoby vytržených z kontextu děje (trpasličí herec Mr. Roque, muž v kovbojském obleku, pomatená postava "vědmy", postava zpěvačky atd.).
filmy opravdu především obžalobou a kritikou - zde hollywoodské společnosti. Je zpovědí mladých dívek, v zajetí filmového průmyslu v jejich bezvýchodné situaci. Vzpomeňte jen na tu tesknou španělskou píseň v klubu Silencio... Lynchovy filmy nejsou lehce stravitelné - pro běžné konzumenty filmových pop-cornů přímo nevhodné, ale o to větší radost pak divák cítí, když dokáže s příběhem rezonovat. Mulholland Drive si zaslouží pozornost i reflexi. Je jen na vás, jestli se necháte vtáhnout do Lynchova filmového světa.

(Stáhněte si celý film ZDE )






1. Dan Brown - Pavučina lží ; Metafora 2005 : Další z napínavých thrilerů autora známé knihy (zfilmované) "Šifra mistra Leonarda". Vše se točí kolem fenomenálního objevu NASA, která nalezla pod ledem meteorit s důkazy mimozemské civilizace. Pravost má na místě potvrdit zkušená analytička Rachel, jedna z hlavních postav příběhu. Postupně se rozplétá klubko lží a polopravd a ukazuje se, že všechno je tak trochu jinak... Kromě strhujícího vypravěčova stylu mě chytla právě Brownova obdivuhodná schopnost mystifikovat čtenáře - na pozadí smyšlené události. Jde ale hlavně o rafinovaný příběh a těch 536 stran vám uteče jako voda.

2. Nicholas Monsarrat - Kruté moře ; Máj 1989 : Když už si myslíte, že vás nemůže nic překvapit, stane se něco, co vám zaručeně vyrazí dech... Příběh (autobiografický) vypráví o korvetním důstojníkovi z období 2.světové války - o nesmlouvavém boji německých ponorek s britskými doprovodnými konvoji. Žánrově se jedná o tzv. non-fiction novelu, kde pod fabulační slupkou čteme vlastně sugestivní dramatickou reportáž (něco jako u Haileyho románů). A tady je největší Monsarratova zbraň - nepředvídatelný a často šokující vývoj událostí, které prostě nelze vymyslet, ty píše až sám život. Tahle kniha vás rozhodně nenechá klidným. Vřele doporučuji všem, kdo mají rádi tenhle žánr.







nejlepším snímkům, které se v 60. letech natočily. Ať už skvělou atmosférou umělecky překotného období pop-artu, vynikajícím výkonem Davida Hemmingse (mimochodem režisér se inspiroval skutečnou postavou fotografa Davida Baileye) či nezapomenutelnou scénou z koncertu Yard Birds. (Nesmím zapomenout ani na mladičkou Jane Birkin, která se ve filmu mihne v malé roli jedné z dotěrných dívek...). Film je vlastně podobenstvím o hledání pravdy v umění a vztahu umělecké výpovědi ke skutečnosti. Zápletka příběhu je asi každému známa. Mladý umělec je svědkem vraždy. Jako jediný důkaz zločinu mu zůstává jen rozmazaný snímek zvětšeniny. Nečitelný abstraktní obraz mrtvého muže. Pro mladého fotografa pohybujícího se ve světě modelingu a figurální kompozice, je abstraktní tvorba (např. imaginativní obrazy jeho bratra) jen neuchopitelnou iluzorní hrou. Tahle iluze se ale náhle stává jedinou pravdou o zločinu a všechna dosavadní pravidla převrací naruby. Mladému hrdinovi nezbývá nic jiného, než přijmout imaginaci jako součást svého vlastního světa (což dokládá i legendární závěrečná scéna z tenisového kurtu ...).

Titul/ Režie	Charakteristika
Mulholland Drive / David Lynch	Autor nám odhaluje pravidla, jak filmový příběh číst. Je jen na nás, jestli jeho hru přijmeme.
Breaking The Waves / Lars von Trier	Krásné podobenství o víře a sebeobětování. Kapitoly jsou vlastně vyprávěním legendy (biblického příběhu).
American Beauty / Sam Mendes	Zde se dozvíte o americké společnosti více, než ze stovek sociologických průzkumů.
Matrix / Andy a Lana Wachovski	Na začátku byl geniální nápad, na konci geniální film.
Blowup / Michelangelo Antonioni	Báječný film o atmosféře pop-artu, o hledání podstaty umění ve vztahu ke skutečnosti.

Archív filmových premiér v kinech (od července 2012 - výběr)

Informace o některých filmových novinkách doplněné krátkým komentářem.