Geologické toulky a další zajímavosti:Kreativita především

23. 04. 2013

tedy přesněji do malebného údolí říčky Vrchlice , kde se v 14. až 16. století těžilo stříbro. Rozhodli jsme se pro tuto oblast i proto, že se zde vyskytují některé ze vzácných minerálů tzv. alpské parageneze jako jsou např. Brookit či Anatas.
Kutné Hory... Konečně jsme se po Táborské silnici dostali ven z města a zamířili na jihozápad směrem k Poličanům. Kousek za městem se naskýtá krásná vyhlídka na Chrám sv. Barbory. My jsme ale postu- povali opačným směrem. Silnice začala prudce klesat až k odbočce V Hutích, kde jsme se napojili na naučnou Stříbrnou stezku a konečně vstoupili do samotného údolí Vrchlice.
vážně přeměněnými horninami typu dvojslídné ruly či migmatitu. Ruly vznikaly v hlubinách země za působení velké teploty a zejména velkého tlaku.Ten způsobil, že se vytvořily pro rulu charakte- ristické vrstvičky z rozdílných minerálů o různé sile, barevnosti a zrnitosti. Sebrali jsme si několik vzorků hornin se šupinkami světlé a tmavé slídy (viz obr. 1b.) a pak jsme se vydali dál krásným údolím bublající říčky. Došli jsme až k místu, kde se začínají objevovat první struskové odvaly (struska = vedlejší produkt při tavení rudy). Velké množství tohoto hrubozrnného materiálu roztodivných tvarů postupně pokrylo celé dno říčky. Nebylo nesnadné najít překrásné kusy s charakteristickými bublinami. Haldy hlušiny dále po levé straně říčky nám již prozrazovaly důlní aktivity v celém tomto kraji.

Krátce k historii hornictví v Kutné Hoře

Přibližně kolem roku 1280 byly v kutnohorských dolech nalezeny bohaté nálomy stříbro- nosných rud. Následně král Václav II. vydal Kutné Hoře reformované horní právo, čímž jednak stvrdil její významné postavení ( ve Vlašském dvoře byla centrální mincovna k ražbě tzv. stříbrných Pražských grošů), jednak dal možnost vzniku skutečnému hornímu zákonu ( sbír- ce báňsko-právních zásad, předpisů a nařízení o těžbě nerostů)... Největší báňský rozkvět zažilo město v 14. - 16.stol., kdy se těžilo až ve 14 žilných pás- mech.Těžební doly dosahovaly hloubky více jak 500 m. Pro svislou dopravu se používaly nejprve jednoduché žentoury s jedním lanem, později i dvoububnové a s vyvažovacím řetězem. Ruda se z dobývek dopravovala na krátké vzdálenosti v necičkách nebo v kožených pytlech - havíři také používali kolečka, později i klasické vozíky. Z dochovaných památek stojí za pozornost určitě báňské mapy - např. mapa Poličanské štoly patří k nejlepším mapám svého druhu ze 16.stol ve střední Evropě.

li ke známému kamenolomu u Vrbova mlýna , který se nachází kousek od hald. Je zajímavý především výskytem minerálů tzv. alpské žíly. Tyto minerály jako např. Brookit či Anatas (oxidy titaničité) přestože dorůstají jen několika milimetrů , jsou velmi ceněné pro svou dokonalou souměrnost (dipyramidálnost) a efektní polokovový lesk s šedomodrým až černým nádechem. Vytvářely se společně (s některými další- mi minerály) v puklinkách hornin za stejných horo- tvorných podmínek – proto zde mluvíme o alpské paragenezi.
vzácných minerálů, vyšplhali jsme až na vrchol lomu a na sluncem prohřáté skále si udělali malý piknik. Bylo krásně a měli jsme spoustu času. Nalevo od nás se rozprostíral bývalý Vrbův mlýn, pod námi se klikatila říčka... Musím říct, že nám nakonec ani tolik nevadilo, že jsme drobné krystalky minerálů nenašli, byť jsme hledali důkladně i v okolních haldách... Ten krásný výhled do údolí Vrchlice opravdu stál za to. Nakonec jsme se rozhodli, že se pokusíme některé z minerálů nalézt ještě v okolí štoly sv. Antonína Paduánského. Na mnoha místech byl ale zákaz vstupu v důsledku poddolované půdy, navíc je do těchto míst docela špatný přístup. (Nedoporučuji v období po vytrvalých deštích). Přes naše úsilí a doložený výskyt výše uvedených minerálů jsme ani zde nic významného nenašli (jen pár drobných krystalek chloritu v migmatitech). Pokud ovšem nepočítáme samotné migmatity - zajímavé to horniny tvořené zřetelnými pásy roztaveného granitu v původní rule (odtud také název páskovaná rula) viz obr. 1c.

sv. Barbory ( obr. 3). Určitě zajímavá kulturní památka by byla půvabnou tečkou za naším geologickým výletem, nebýt obrovského počtu cizinců a hrozného mumraje v historické části města ( kam se na Kutnou Horu hrabe Praha...). Jen pro doplnění informací: vstupenka nyní stojí 60,- Kč pro dospělé a 30,-Kč pro děti a studenty. V chrámu si můžete koupit i tzv. TROJVSTUPENKU, společné vstupné za 160,- Kč/ 110,- Kč pro 3 největší TOP památky Kutné Hory: Chrám sv. Barbory, Kostnici a Katedrálu Nanebevzetí Panny Marie .
(duben 2011)

13. 12. 2012

protože jsme přesně nevěděli, co od něj můžeme očekávat. Rozhodli jsme se totiž s Míšou zkusit sběratelské štěstí a vydali se za jedním z nejpůvab- nějších drahokamů u nás – za českým granátem (nebo-li pyropem). Vyrazili jsme z Prahy poměrně brzy ráno. Naší cílovou stanicí byly Bořetice na Kolínsku - jedna z oblastí výskytu tohoto vzácného kamene. Kolínský a kutnohorský kraj jsou geologicky velmi zajímavá místa, protože se v nich vyskytují tělesa ultrabazických (vyvřelých) hornin, u kterých docházelo k regionální přeměně. Co je ale ještě zajímavější, tyto již přeměněné horniny - například tzv. hadec (serpentinit) často obsahují těžké minerály, z nichž nejcennější jsou právě české granáty.
do Suchdola jsme se vydali po hlavní silnici směrem na Ratboř. Asi po dvou kilometrech jsme zahnuli doprava do obce Bořetice. Prošli jsme kolem návsi, podél místního rybníka, abychom se nakonec po polní pěšině dostali k hadcovému lomu vystupující kousek nad obcí. Podzimní slunce se opíralo do jížní stěny skal, pod námi bublal potok, takže jsme neodolali krátkému pikniku v trávě. Poté jsme provedli geologický průzkum lomu. Na mnoha místech byly v hadci roztroušeny „krvavé kapky“ pyropu (často lemované obrubou minerálů ze skupiny amfibolů. Mezi dalšími minerály, které jsme v hadci objevili byl matně černý chromit, šedý až namodralý kyanit či nepatrná zrnka magnetitu). Bohužel kvalita pyropu v hadci nebyla příliš velká.

Pár slov o českém granátu...

Původ : Granáty se vyskytují v ruzných barvách i ruzném stavu (pyrop, almandin, grosulár, spessartin atd.) Jen málokterý však dosahuje drahokamové kvality. Český granát - pyrop je materiál vulkanického původu. Matečná hornina pyropu (peridotit) vznikla za obrovských teplot a tlaku v hlubinách pod zemskou kůrou, z křemičitanové taveniny, bohaté na křemík a železo, obohacené chromem. Po vykrystalizování pak sopečná činnost v období mladších třetihor vynesla tyto úlomky na povrch. Pyrop je proslulý svou barvou holubí krve, která připomíná rubín (odstíny barvy závisí na množství chromu - od červenohnědé přes červenofialovou až k tmavě fialové). Pyropy dosahují velikosti 5mm (výjimečně až 1cm). Využití : Z pyropů se brousí kameny do šperků. V ranném středověku se český granát používal k dozdobování různých spon nebo nahrazoval oči všelijakých bytostí, zvířat či lidí. (Odtud také řecký název pyr-oheň, ops-oko ). Pyropy sbírali nahodile již Keltové, a to v druhé polovině 5.století. Zpracovávali a obchod s nimi zavedli Germáni. Jednou z prvních dochovaných památek byla pohřební výbava franského krále Childerika I., který žil a vládnul dnešní Francii v letech 436 až 482 . Dokonce císař Napoleon Bonaparte si vybral z této výbavy šperk - granátovou včelu jako svůj osobní symbol...Ten kdo věří v sílu drahého kamene, přisuzuje českému granátu moc vše-svazujícího ohně, vášně, ale i čistoty srdce. Probouzí životní energii, podněcuje k činnosti jakéhokoli druhu. V rovině fyzické dodává našemu organismu sílu k regeneraci, k obnově buněk, podporuje tvorbu červených krvinek a upravuje krevní tlak. Ve středověku byl nošen jako talisman proti zranitelnosti a nehodám...

pyrop jako velmi odolný minerál z matečné horniny uvolňuje, bylo možné při troše štěstí nalézt jeho hladká zrnka prakticky všude v okolí. Transportovaná zrnka pyropu jsme se pokoušeli nalézt v aluviu potoka pod lomem, pak také v okolním poli. Bohužel bezúspěšně. Rozhodli jsme se tedy, že budeme postupovat metodicky. Vrátili jsme se na hlavní silnici a začali jsme hledat v níže položených částech pole (převážně kukuřičného), tam kde erodovaná půda vytvořila z drobných kamínků a sprašů naplaveniny. Asi po dvou hodinách usilovného hledání se výsledek konečně dostavil. Našli jsme několik zrnek velmi kvalitního pyropu o velikosti 4 až 7 mm (viz fotografie nahoře). Blízko naleziště jsme pak při okraji lesa objevili k našemu překvapení ještě jeden starý - už zarůstající lom. Byl tvořen zvětralým hadcem a dvojslíd- ným migmatitem. Bohužel beze stop po dalším pyropu. Po krátké prohlídce lomu jsme se vydali zpět na hlavní cestu.
že navštívíme Ratboř a pokud to bude možné, podíváme se na tamní zámek. Prohlídka zámku na Ratboři stála opravdu za to. Klasicistní zámek (lépe řečeno vila) – byla navržena podle architekta Jana Kotěry pro vlastníky ratbořského cukrovaru - rodinu Mandelíků. „Zámek“ byl později přestavěn na hotel, ale se zachováním původních architektonických prvků. Mohli jsme tak obdivovat třeba reprezentativní salónek, nebo dvě schodišťové haly (budované s osovou symetričností) či elegantní kubistickou terasu. V průčelí zámku jsou pak sochy představující „Ducha“ a „Hmotu“ navržené významným sochařem Janem Štursou.
Bečvár, kde jsme přestoupili na autobus do Prahy. (listopad 2010)

2. 11. 2012

expozici minerálů a drahých kamenů v Praze Ruzyni. Hned na úvod musím říct, že to opravdu stálo za to. I když slovo „stálo“ neberte doslovně, protože vstup je ZDARMA! Zároveň musím dodat, že opravdoví fajnšmekři šperkových kamenů a možná i někteří mineralogové budou trošičku zklamáni, neboť rozsah výstavy, co do počtu druhů vzácných kamenů a minerálů není zase až tak velký. Na výstavě třeba neuvidíte ani jeden ze šestice nejznámějších drahokamů ( Rubín, Smaragd, Safír, Opál, Perla či Diamant) , pochopitelně čím dražší kámen, tím větší pojistné i bezpečnostní opatření... Přesto unikátní sbírková expozice ametystů, achátů, křišťálů, turmalínů a některých dalších minerálů v přírodní či opracované podobě vám jistojistě vyrazí dech!
ve vás vyvolá spíše dojem selského stavení, o to příjemněji budete překvapeni téměř esoterickou atmosférou, která na vás dýchne uvnitř v prostorách expozice. Prodejní část výstavy je zaplněna především nepřeberným množstvím ametystových drúz, krystalů i úchvatných geod nejrůznějších tvarů a velikostí. Pro tyhle fialové „kamínky“ mám docela slabost, takže zrak se mohl nechat kochat pohledem na nevšední sbírku vyvřelých hornin, které krystalizovaly před mnoha miliony let z roztoků bohatých na minerály kdesi ve střední Brazílii či Uruguayi.
prostor výstavy, kde vás pohltí designersky zajímavě řešená expozice dekoračních i užitných výrobků z dovezených minerálů. Na své si přijdou nejen obdivovatelé luxusní a bytové dekorace, ale i sběratelé uměleckých předmětů či zájemci o esoterické léčitelství. Sám ametyst je prý považován za symbol zdrženlivosti. Dopomáhá duševnímu klidu, přináší štěstí, chrání před kouzly a opilostí. Ametyst je zároveň zaslíbeným kamenem všech zamilovaných. Přírodní léčitelé využívají ametystové geody jako zdroj energie při únavě a celkové tělesné a duševní vyčerpanosti...
vhodným dárkem pro vaše blízké, zaručeně je z čeho vybírat a cenově nejsou nedostupné.

Některé důležité informace:

Údaje:	Popis :
Adresa	MGM minerals, Drnovská 968/36 , Praha 6, Ruzyně
Spojení	MHD autobusové linky číslo 108 a 225 - zastávky Jiviny nebo Staré náměstí. Jiinak 100 metrů od OBI. Parkování u objektu.
Zastoupení minerálů	Především ametyst, dále pak achát, křišťál, turmalín a další drahé kameny v podobě drúz, geod či samotných krystalů.
Cenové rozpětí	Od 150,- Kč do cca 15.000,- Kč
Prodejní doba	Otevřeno denně od 10 do 20 hodin
Vstup	ZDARMA
Internetové stránky	http://www.vystavamineralu.cz/index.php

28.9. 2012

do oblasti Říčanska. Přesněji do údolí potoka Rokytky za krásnými ortoklasy známými jako „karlovarská dvojčata“ a na tzv. tehovský ostrov blízko obce Tehova, kde vystupuje oblast s kontaktním rohovcem a kde lze najít i zajímavé polohy plodových břidlic. Jedná se o nesmírně pozoruhodné místo na pomezí geologického zlomu s nálezy minerálů, což ostatně dokazují již geniální Keltové, kteří zde objevili a těžili cín. Opouštíme zvolna pražskou kotlinu ztrácející se v ranním smogu a vstříc zářijovému slunci se nedočkavě blížíme k Říčanům. Žulový masív říčanských kopců nám připomíná, že utváření zdejších hornin mělo docela jiný průběh než tomu bylo v případě usazování vápenců a břidlic na dně prehistorického moře v Praze.
odbočku a zmíním se ještě o jednom neméně zajímavém místě naší cesty. Protože Míša dostala dárkový poukaz do vyhlášené restaurace Jureček blízko plovárny, kam snad chodil i Oldřich Nový, nemohli jsme si nechat ujít příležitost a spojili jsme obě akce dohromady. Naši pouť jsme tedy začali u Jurečka. Podlouhlá prosvětlená místnost uvnitř restaurace nás překvapila svou útulností což způsobovalo i dekorativní obložení stěn. Určitě je zde příjemně i v zimě díky velkému krbu. Jídlo výborné – určitě doporučuji nějaký masitý pokrm. Samozřejmě ceny vyšší (hotovku mají do 100 kč, jinak od 150 -350kč), ale jednou za čas i s případným koupáním si to snad může dovolit (téměř) každý....
cesty. Obešli jsme koupaliště a napojili jsme se na turistické značky vedoucí podél potoka Rokytka. Postupovali jsme proti proudu krásným údolím lemovaným výstupy prachovců a břidlic patřící ještě ke skupině svrchních starohor. Naším cílem ale byly dva malé lomy nacházející se blízko Nového Strašína, které obsahem hornin již spadají do oblasti variského granitu (na geologické mapě červená barva) a kde lze najít při troše štěstí krásné draselné ortoklasy narůžovělé barvy. K většímu z bývalých lomů jsme dorazili asi po dvaceti minutách chůze. Lom není nijak závratný (výška lomu dosahuje sotva osmi metrů). Kromě počmárané žulové stěny nás ale upoutalo příjemné posezení hned vedle cesty. Po krátkém odpočinku jsme provedli geologický průzkum terénu. Několik nerostů ortoklasu se zbytky karlovarského dvojčete a s krystalky turmalínu jsme skutečně našli v jílovité půdě v dolní části lomu a v blízkosti potoka.

Jak vzniká ortoklas

Nejdůležitější horninou v této oblasti, jak jsme již řekli, je žula ( nebo přesněji biotický granitodiorit). Je tvořená živcem (draselným), křemenem a slídou (tmavým biotitem). Obyčejně vzniká ve velké hloubce , kde žulové magma počalo vlivem tlakových sil stoupat , tuhnout a krystalizovat. Tak se vytvořila klasická hrubozrnitá struktura - nejprve tuhnul živec, pak slída a nakonec křemen, který postupně vyplnil vzniklé mezery. Zde v oblasti Rokytky ale docházelo k odlišnému procesu. Roztavené magma vlivem vyššího tlaku (zřejmě díky podzemním žilám) vystoupalo k zemskému povrchu daleko rychleji. V důsledku toho i rychleji tuhlo. Umožnilo tak vznik daleko větším krystalům, než je zvykem v klasické žulové stuktuře . Krystaly v žule vytvořily krásné výrostlice draselných živců neboli ortoklasy. Unikátem říčanského ortoklasu je i to, že krystaly rostly často asymetricky jeden na druhém, a tak vytvořily ojedinělé výrostlice v podobě tzv. karlovarských dvojčat.

Černokostelecká. Lom už byl silně zarostlý se stopami výrazné eroze. Bohužel ani po podrobnějším průzkumu jsme zde nenašli nic zajímavého, ostatně vzhledem k okolní půdě jsme si ani nic příliš neslibovali. Zajímavě řešeným tunelem pod hlavní silnicí jsme se pak společně s bublajícím potokem dostali na druhou stranu silnice do Říčanského lesa. Podél potoka jsme pak postupovali až k místu, kde se do Rokytky vlévá Tehovský potok. Vydali jsme se údolím proti proudu potoka k osadě Lada. Asi po kilometru cesty na pravé straně jsme narazili na malý žulový výstup s lemem kontaktního rohovce. Není mnoho míst ve středních Čechách , kde můžete spatřit výběžek kontaktního rohovce na zemském povrchu.

Co je kontaktní rohovec

Při tuhnutí žuly hluboko v nitru země horké magma předává teplo svému okolí. Pokud je tento proces pomalý, okolní horniny se přeměňují pomalu - říkáme tomu regionální metamorfoza. Horniny se jen jako by potí. Minerály v horninách postupně rekrystalizují - z minerálů se uvolňuje voda, měknou a v závislosti na směru tlaku protahují svůj tvar a vytvářejí typické pruhy (foliace). Zástupcem těchto hornin je třeba krystalická břidlice (rula). Pokud ale k předání tepla dochází velmi rychle, jako je tomu v případě říčanské oblasti, dochází i k bezprostřední látkové výměně (tzv. fluidní inkluzi). Hornina může úplně změnit svůj tvar i chemické složení. Této přeměně říkáme kontaktní. V našem případě žulový masív říčanské pánve působil na oblast tzv. tehovského ostrova. Slídová břidlice (usazená směs jílu a slídy) tehovského ostrova se v oblasti zlomu přeměnila na kontaktní rohovec.

pramene potoka nebyl kontakt žuly s „tehovským ostrovem“ tak výrazný. Proto se na břidlici vlivem horkého magmatu vytvořily jen jakési tmavé čočky. Takové hornině pak říkáme plodová břidlice. U silnice na poli hned vedle osady Lada jsme skutečně několik plodových břidlic našli i s drobnými stébly andalusitu. Celá oblast Tehova dále ke Stránčicím by určitě stála za další průzkum, ale dnes nám už nezbyl ani čas ani chuť... Další naše aktivity už nebudu popisovat, protože nepatří ani do geologie ani do geografického místopisu. Zpátky do Říčan jsme se dostali pohodlně značenou cestou přes Říčanský les. (září 2010)

25.8. 2012

Tedy přesněji řečeno, nejprve na Červený Vrch. Právě tam jsme s Michalou začali naše dnešní geologické putování. Jedná se o jedno z mála rudných míst v Praze, využili jsme tedy příležitost a navštívili i tuto geologickou lokalitu, která leží poměrně blízko údolí Šárky (na severozápadě Prahy). Vyrazili jsme nejprve do Vokovic na sídliště Červený Vrch. Po příjezdu jsme se vydali kolem panelových domů do nedalekého lesíka, kde se poměrně prudce zvedá stejnojmenný kopec.
dal svou barvou název této lokalitě. Všichni jej tak trochu známe, protože víme, jak vypadá průmyslové železo (po redukci) , ale mnoho z nás přesně neví, o co se vlastně jedná. Ložisko železné rudy má zde původ stejně jako většina okolních hornin a nerostů v mořském prostředí - z hydrotermálních roztoků vznikaly a usazovaly se horniny bohaté na křemičitany železa. Z nich se pak chemickým zvětráváním začalo uvolňovat na kyslík bohatší železo, které vysrážením z mořské vody dalo vzniknout například krásně červenému hematitu. Samotný hematit (krevel) pak často funguje jako tmel, který spojuje úlomky jiných hornin (v našem případě třeba pískovce, prachovce či tufu). Mimochodem ve středověku se mělo zato, že tenhle červený kámen vznikl z krve padlých bojovníků, kterou po bitvě vsákla země...
Díky erozi jsme velké množství zrudněné horniny našli již na úpatí kopce. Vlivem zvětrávání dostala část těchto hornin hnědý odstín (přítomnost limonitu - hnědele). Tahle pestrobarevná směs kamínků nás pak doprovázela celou cestu nahoru po úbočí červeného – tedy vlastně železného vrchu...A tam se to stalo - na vrcholu kopce jsme našli něco, po čem jsme opravdu netoužili – CIVILIZACI ! Co příroda nedokázala za stovky miliónů let, to člověk zvládl za jeden víkend. Tuny odpadků poházených všude kolem laviček nás odradili od dopoledního pikniku. Proto i přes krásný výhled na severozápadní Prahu jsme rychle sestoupili dolů a vydali se přes sídliště Vokovice k nádrži Džbán. Obešli jsme celou přehradu, až jsme se konečně dostali do údolí Divoké Šárky. Pokud byste se chtěli vydat do tohoto bohem zapomenutého místa přímo, nejlepší přístup vede ze stejnojmenné tramvajové smyčky po asfaltové cestě dolů do údolí. Vstupní soutěska celé chráněné rezervace je impozantní. Tvoří ji dva skalní masívy – Kozákova a Šestákova skála. Chodíval jsem na tato místa už jako student a rád se sem vracím.

Co je buližník

Většina skal v okolí Šárky je tvořena zvláštním tmavošedým kamenem, kterému se od nepaměti říká buližník (silicit). Je to starohorní usazená křemičitá hornina, kterou pravěcí lidé díky své tvrdosti často nahrazovali pazourek. Buližník je velmi odolná hornina, možná i proto sloužil za materiál nejstarší dochované stavební památce v Praze (Cháberský menhir). Navíc se mu připisuje i tajemná léčivá energie. Buližník je zajímavý i svým nejasným původem. Nejčastěji se hovoří o tzv. chemogenním vzniku (usazování vysráženého gelu kyseliny křemičité na mořském dně, která měla původ v horkých podmořských pramenech v blízkosti vulkanické činnosti),ale protože se v oněch dobách vyskytovaly na mořském dně i kolonie mikroorganismů, je možný i organogenní původ.

tvořeny i prvohorní vrstvou světlého křemence, (který vznikl také sedimentací - přesněji řečeno zpevňováním usazených křemenných zrn v křemičitém roztoku).Nasbírali jsme si několik vzorků obou hornin viz foto (bohužel zajímavější vzorky železné rudy už nemám k dispozici) a pak jsme se vydali dál po proudu potoka. Kaňon se před námi pomalu začínal rozšiřovat, skály už zde nejsou tak vysoké a strmé. Nejčastěji horninou těchto míst je tzv. šárecká břidlice (spodno ordovická vrstva prvohor), stejná jako třeba v okolí hostivařské přehrady. Idylickou cestu údolím Divoké Šárky jsme pak zakončili blízko Dívčího skoku na nedalekém koupališti. Příjemně vyhřátá voda v téměř liduprázdném bazénu přišla vhod, stejně jako vydatný oběd v přilehlé hospůdce...(září 2009)

10.8. 2012

navštívit přírodní rezervaci Prokopské údolí. Tahle známá oblast tvořená skalními stepi a soutěskami, do jejichž údolí se zařezává Prokopský a Dalejský potok, vznikala v prvohorách v období siluru a devonu. Převažující horninou je zde vápenitá břidlice a vápenec s unikátními pozůstatky prehistorických zkamenělin. Hned na začátku cesty na nás ale čekala ještě jedna zajímavost. Díky podmořskému vulkanismu se na okraji Prokopského údolí zformovaly Hemrovy skály. Vylézt na ně a procházet se po okraji náhorní plošiny znamenalo spojit geologický průzkum s adrenalinovým sportem. Skály (tvořené tzv. diabasem - čedičem z období siluru) totiž byly po dešti dosti kluzké. Výšlap ale stál za to , odměnou nám totiž byl krásný výhled na masív skalních stepí i část Prokopského údolí. Tam jsme se posléze i vydali.
překryto vrstvou dalejské břidlice, na kterou se opět usazoval vápenec. Vytváří se tak pozoruhodná skladba hornin obsahující fosílie prehistorických rostlin i prvních živočichů (např. mlžů, trilobitů atd.). U Dalejského potoka ve skalních stěnách jsme zbytky zkamenělin ve vápenci skutečně našli (viz foto). Zastavili jsme se i u studánky Stydká voda – ve vodě je větší množství vápníku, který se usazuje na větvičkách či listech a vytváří tzv.travertin. Došli jsme až k Daleji, kde se vysoko nad námi vypíná nově zbudovaný kříž sv. Prokopa. Pak jsme se vrátili poněkud zpátky a zamíříli strmě vzhůru po naučné stezce směrem k butovickému hradišti. Zbytky valu ve skalních stepích jsou patrné na druhém konci stezky. Náhorní step je tvořená vápenitou břidlicí (silur) a třebotovským vápencem - typickým pro krasovou oblast. Mimochodem zde ve zvláštním chladnějším mikroklimatu se velmi daří ovcím - na místní farmě jsme měli možnost ochutnat i skvělý sýr. Piknikem uprostřed opuštěné přírody s výhledem na panorama Nových Butovic jsme naši dnešní cestu zakončili. Bohužel už nebyl čas navštívit další pozoruhodná místa této oblasti (Červený lom, oblast u Nového mlýna, Radotínské skály atd.). Tak snad někdy příště. (říjen 2008)

28.7. 2012

pro mapové služby českých portálů (servery národního geoportálu CENIA a geoportálu ČÚZK). Díky propojení s ArcGIS se můžete dostat k neskutečně kvalitním a podrobným podkladovým mapám (mimo základní mapu DMÚ25, i ortofotomapu a rastrové ekvivalenty topografických map). Pokud nechcete rovnou instalovat program, můžete si mapy vyzkoušet PŘÍMO prostřednictvím jednoduché prohlížečky (odkaz: http://www.arcdata.cz/aktuality/aktuality-detail/? contentId=125360).

Jinak pro vážnější zájemce o topografii ale i pro běžné uživatele různých mapových služeb ArcGIS nabízí online portál se sdílením geografických dat, šablon a softwarových aplikací. Mapy si můžete nejen přímo prohlížet, ale i upravovat a sami vytvářet. K dispozici jsou volně stažitelné aplikace pro chytré telefony a tablety. ArcGIS online je k dispozici ZDARMA pro nekomerční využití, nástroje k práci jsou velmi intuitivní a snadno ovladatelné. Portál pracuje v zabezpečeném prostředí cloudu.
Ještě na doplnění k produktům a službám, společnost ESRI - dodavatel veškerého softwaru provozuje GIS servery pro nejrůznější instituce. Já například využívám internetovou aplikaci České geologické služby (GEOINFO), zajímavý je i mapový portál hl. m. Prahy.

12.7. 2012

Praha neoplývá bohatstvím vzácných minerálů, její geologická (paleontologická) rozmanitost jí to vrchovatě vynahrazuje. V Praze je množství lomů a dolů s různorodým stavebním materiálem. Je i unikátním místem tzv. Sillurského systému (Barrandien) se vzácnými zkamenělinami. Tyhle prehistorické potvůrky jsou dokladem toho, že Praha před půl miliardou let byla docela příjemným tropickým mořem...



Údolí Botiče - tento ráj cykloturistiky a rybaření je i zajímavým místem geologického utváření Prahy. Pokud půjdete cestou kolem Hostivařské přehrady na mnoha místech uvidíte skalní podloží vystupující na povrch. Sled vrstev je často narušen vrásněním, takže můžete sledovat vývoj zemské kůry jak na dlani. V tzv. soutěsce u hráze přehrady je podloží tvořené křemencem (zpevněný pískovec), je zde možné najít i zbytky zkamenělých rostlin. Křemenec stejně jako břidlice ve skalním výstupu o něco dále je vlastně usazená hornina z dob prvohor (ordovik).Tvrdší křemenec vznikl z usazeného písku, břidlice ( tzv. šárecká) z jílu. O něco dál po cestě přibližně uprostřed hráze začíná vrásnění hornin. Starohorní vrstva břidlice (tmavší tzv. štěchovická) se nasouvá nad vrstvu prvohorní. Hranice zlomu je pak více na jihovýchod , dál od přehrady. Až pojedete na kole nebo se budete jen tak procházet, nedívejte se jenom na protější břeh s nudistickou pláží, ale všimněte si o tohoto zajímavého geologického místa. (červen 2007)